Nastal nám čas pracovní, nicméně se stále v myšlenkách vracím do vánočních dnů volna, kdy jsem (kvůli (ne)dělání v našem bydlení) raději utíkala pryč. A nejraději k té naší holce milované.  Je to dítě zbožňované (ale ne rozmazlované), skvělá parťačka do nepohody, která je plná radosti, smíchu. Hodně se jí věnujeme a moc rádi. A stojí to za to, ty chvíle s ní jsou nenahraditelné a vnášejí do našich životů nový impuls a příval energie. Babi, ještě pohádku moc prosím. Ještě jednu vánoční a  dlouhouuuu a když jsem odcházela domů za hluboké tmy ozvalo se z postele Babííí, miluji tě a zůstaň tu u nás navždy, prosím❤ a letěla ke mně vzdušná pusa. V tom okamžiku se vám podlomí kolena a zalijí se vám oči.❤ A domů se vám nechce. Fakt. Ale s sebou jsem si odnášela ty nejlepší dárky. A mezi nimi i keramický advenťák, který Lola vlastnoručně pro nás celý vytvořila.

Je to  prostě láska naše největší ❤❤❤