Jít se sádrou na posvícení nebyl úplně nejlepší nápad :-)

Babi, proč tam nemůžu?

Babi, ale já to zvládnu.

❤❤❤

Prostě některé atrakce nešly.

Takže alespoň mašinka, kolotoče. Lidí dost. Z každého rohu hrála jiná hudba. Vše tak nahlas, že mi až vibrovalo tělo. Dobrovolně jsem Loli odtáhla ke stánku (jindy je to zcela obráceně). 

Loli něco si vyber a mažeme domů. 

Nabídnutý nákup proběhl rychle (asi abych si to nerozmyslela)

A tak jsme se rozrostli o koníka.

Návrat domů byl hned veselejší ☺

V Tatrách není o přírodní zajímavosti nouze. A tak jsme se na jednu vydali. Rozhodli jsme se pro  POPRADSKÉ PLESO a  pro symbolický cintorín věnovaný obětem hor. Manžel vzal navzdory mému protestu turistické hole.

 A ještěže tak. ❤❤❤

Cesta vedla  do kopce, z kopce, po kamenech, po kořenech....při zpáteční cestě mokro, kluzko. Jen jsme totiž došli po hodině a půl k jezeru, spustil se pořádný liják. Takže fotky bohužel nic moc. Ale i tak to byl pro nás veliký zážitek. 

Naše slovenské putování pokračovalo . 

VYSOKÉ TATRY.

 Tentokrát jsme se ubytovali TADY. 

Wellness hotel, který má nádhernou polohu. Je na břehu Štrbského plesa a je úžasným výchozím bodem  pro okolní  turistické trasy (např. Popradské pleso, Rysy, Solisko atd).

Hotel je na mě ale moc megalomanský (mám raději malé rodinné hotýlky). Vůbec oblast kolem Štrbského plesa je hodně komerční. Hodně lidí, přeplněná parkoviště, všude stánky a obchůdky se suvenýry. Prostě nic pro mě. Ale příroda nádherná. Jen škoda, že se tak hodně kácí lesy a staví se nové hotely. Byla jsem tam poprvé v roce 1983 a od té doby nastaly velké změny. 

Unese příroda bez následků takové zásahy do krajiny?

Ale nějaká poklidnější místečka se tu dají najít. Třeba nová rozhledna s kavárnou MONTE MORY.

Výhled z našeho okna nikdy neomrzel :-)

Co nás ještě v Nízkých Tatrách zaujalo? Třeba sníh. Nevěříte?  Já také nevěřila, ale byl tu ukrytý  pod speciální plachtou na další sezónu.

Nebo dům vzhůru nohama. HELIPORT LIPTOV.

Nebo kostel SV.KRIŽ, který byl rozebrán a zase sestaven. Vejde se do něho 6 tisíc lidí. Truhlář, který ho vyráběl, neuměl ani číst ani psát. Je nádherný...ale bohužel uvnitř se nesmí fotit.

Další krásné místo, které jsme na Slovensku navštívili je rezervace VLKOLÍNEC, která je nejzachovalejší rezervací lidové architektury na Slovensku.

 První zmínky pocházejí z roku 1376.

O utajeném pohádkovém pokladu se více dozvíte ZDE. 

V současnosti je obec stále " živá", má 20 stálých obyvatel, kteří obývají 6 domů z celkového počtu 55.

Nádherný návrat do minulosti.

Místo s osobitou atmosférou.

(vstup 3 eura, parkovné za 1)

V rámci pobytu jsme si zařídili gopass a tudíž jsme měli  lanovky zdarma. 

Takže huráááá na CHOPOK.

Obsazená všechna parkoviště, lidí dost, ale v uzavřených kabinových lanovkách roušky. A nahoře bylo báječně. Rozhledy, výhledy, ty barvy a vůně horského vzduchu.

Nezapomenutelné chvíle pohody a odpočinku.