Řemeslníci Vánoce nectí....co vám budu povídat(už bych totiž mohla psát memoáry ála koupelna). Od poloviny června vybourané dlaždičky. Nejdřív nemůžete nic sehnat. Dodací lhůty nejkratší 40 dní a déle, achjoooo říkáte si. To nebude ani do Vánoc (myšleno v legraci). Netušila jsem, jak se vše vyplní. Dva obkladači nám práci slíbili a vzápětí odmítli. Zoufalství, zmar...a to proto, že nikdo nechce dělat velkoformátové obklady. Jeden má váhu 17 kg.  Třetí nalezen. Velká záloha zaplacena a pak velikánská prodleva ((může-nemůže zítra, pozítří, příští týden a tak pořád dokola). Pak jsem vybuchla a už jsem si nebrala servítky. Přišel. Týden před Vánocemi. Mlčela jsem, protože ji chci !!!! A potřebuji.....nemáme umyvadlo (hlavu si myju v kuchyňském dřezu), na wc a do sprchy chodím k synovi (naštěstí bydlí opodál).

 Kde je můj vánoční úklid?  Kam se poděl ?

Všude vrstvy prachu, nemám kam šlápnout.

Přiletí k nám vůbec Ježíšek??

Lolinka má strach. 

A máme vůbec kam dát stromeček?

Tak nám držte palce (příspěvek píšu v sobotu, třeba dnes tj. v úterý se posuneme zase trochu dál a já si budu vychutnávat kouzelný vánoční čas).

Ježíšku, pomóóccc, zachraň nás !!!

A věřte mi, že teď ráda utíkám z domu. Třeba do grafické dílny na linorytový soutisk. Mé letošní vánoční přání je na světě. Tři hodiny práce, ale čistá hlava !!!!

A dělám si obyčejné radosti. Třeba koupí krásné kytky.